Zájmena - Pravidla českého pravopisu
(Pronomina)
- osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se
- přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - zvratné
- ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
- tázací: kdo, co, jaký, který, čí
- vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
- neurčitá: někdo, něco, některý, nějaký, něčí; ledakdo...; kdokoli...;
kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; leckdo, lecco, leckterý...;
každý, všechen - záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný
Určujeme - pád, číslo, jmenný rod, dále vzor a druh
Skloňování
a) bezrodá: ( já, ty, my, vy, zvratné se )
- mají zvláštní skloňování
b) rodová: * vzory zájmenného skloňování
- ten ( tvrdý vzor )
- náš ( měkký vzor )
Zvratné zájmeno (si, sobě, sebe...) označuje vztah k osobě nebo věci, jež je v téže větě podmětem, a to bez rozdílu, zda jde o osobu první, druhou nebo třetí (1. pád vůbec nemá).
- zájmena osobní (též personalia) - já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratné zájmeno si,se
- zájmena ukazovací (též demonstrativa) - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
- zájmena přivlastňovací (též posesiva) - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj
- zájmena tázací (též interogativa) - kdo?, co?, jaký?, který?, čí?
- zájmena vztažná (též relativa) - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
- zájmena neurčitá (též indefinitiva) - kdo, co, jaký, který, čí
-tvořena pomocí kombinace předpony (ně- , lec- , leda- , kde- , málo- ,málokdy užívané - zřídka- , sotva- , bůhví- apod.) nebo přípony ( -si, -koli, -koliv) a tázacího zájmena
- zájmena vymezovací (někdy počítaná mezi neurčitá, jindy naopak jako jejich nadkategorie)
- zájmena úplnostní (též totalizační) - všichni, každý...
- vyjadřující totožnost - týž, samý
- vytýkající platnost podstatného jména nebo zájmena - sám, samý
- zájmena libovolně vymezovací
- zájmena záporně vymezovací
- zájmena záporná (též negativa) - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný
- zájmena zvratná (též reflexiva) - se, si, svůj...
V češtině se zájmena dělí také na bezrodá (neurčují rod - já, ty, se) a rodová.
MĚ/MNĚ
Zájmeno já má:
- ve 2. a 4. pádě (mě)
- ve 3. a 6. pádě (mně)
nebo
- mě ~ tě/tebe (2. a 4. pád)
- mně ~ tobě/ti (3. a 6. pád)
Příklady :
- ji - Mám ji rád.
- jí - Dám jí sušenku
- jejich - Jejich auto je rozbité.
- jejích - Je to dům jejích rodičů.
- naši - To jsou naši rodiče.
- naší - Na naší střeše jsou mravenci.
Významy vět :
Ona si stále vede svou. Sedět a číst si, to je jeho. Každý by si měl především hledět svého. Jiříkovy hračky už dávno vzaly za své. Jděte si po svém. On je příliš svůj. Dnes už od rána nejsem zcela svůj. On nikdy nedělal rozdíl mezi mým a tvým. Která je tvoje písnička? To je člověk na svém místě.