Příslovce - Pravidla českého pravopisu

(Adverbia)

Příslovce jsou neohebný slovní druh, který však můžeme stupňovat. Vyjadřují bližší okolnosti dějů.

Druhy příslovcí :

Místa - ptáme se na ně kde, kam, kudy. Venku prší. Jsem tady.

Času - ptáme se na ně kdy, v kolik, jak dlouho, jak často. Přišel včera. Odjíždíme už ráno. Na dovolené bude měsíc.

Způsobu - ptáme se na ně jak. Mám se dobře. Mluvte nahlas.

Míry - ptáme se jak moc. Mluvte velmi nahlas. Test byl úplně snadný.

Příčiny - ptáme se na ně proč, z jaké příčiny. Proč jsi nepřišel.

Tvorba příslovcí :

Příslovce tvoříme z přídavných jmen pomocí příponových částí:

ý se mění v e/ě dobrý - dobře

ý se mění v o snadný - snadno

ý se mění v y český - česky

Další způsob vzniku příslovcí je ustrnutím tvaru podstatných jmen. Takto vznikla příslovce kolem, časem, celkem... Z tvaru podstatného jména celek v 7. pádu vzniklo příslovce celkem.

Příslovečné spřežky :

Příslovečné spřežky jsou typem příslovcí, které vznikly spojením předložky a podstatného jména či zájmena. Vždy se píší dohromady. Příslovečné spřežky mají jiný význam než původní spojení předložky a podstatného jména či zájmena. Příklady příslovečných spřežek jsou napravo, vlevo, navždy, občas, zprava. Pro rozlišení příslovečné spřežky a spojení předložky s podstatným jménem či zájmenem vložte mezi předložku a podstatné jméno ukazovací zájmeno, pokud to nelze jedná se o příslovečnou spřežku a slovo se píše dohromady, pokud to lze, jde o předložku a podstatné jméno či zájmeno, které napíšeme zvlášť.

Předložková spojení Příslovečné spřežky

Byl jsem na výletě na (té) hoře Říp. Děti si hrají nahoře na půdě. Skočil do (té) hromady písku. Ve třídě je nás dohromady patnáct. V tom okamžiku se ozvala rána. Vtom se ozvala rána. Na to dobrodružství se moc těšila. Hned nato se objevil ve dveřích.