Přídavná jména - Pravidla českého pravopisu
(Adjektiva)
Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo je blíže určují.
Jsou ohebná a skloňují se.
Shodují se s podstatným jménem v rodě ( životnosti ), čísle a pádě.
Ptáme se na ně : jaký? který? čí?
Určujeme u nich pád, číslo, rod, životnost ( druh a vzor ).
Druhy přídavných jmen :
Podle zakončení rozlišujeme tři druhy přídavných jmen:
- tvrdá - koncovky : - ý, -á, -é ( mladý, -á, -é )
- měkká - stejnou koncovku : -í (jarní)
- přivlastňovací - (otcův kabát, Lukášův sešit, matčin kabát)
Stupňování :
Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat.
- 1. stupeň - základní míra vlastnosti.
- 2. stupeň - porovnávání, větší nebo menší míra vlastnosti.
Příp. -ejší, -ější, -ší, -í
- 3. stupeň - nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti.
Předpona nej- + 2. stupeň.
Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti přídavných jmen.
Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. velmi chytrý) nebo poměrné (stupeň vlastnosti).
- Pozitiv (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti.
Při srovnávání znamená stejnou míru, např. Honza je stejně starý jako Petr.
- Komparativ (2. stupeň) slouží k porovnávání, vyjadřuje větší (příp. menší) míru vlastnosti.
Tvoří se příponami -ejší, -ější, -ší nebo -í (neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého je možné vybrat správnou příponu; první dvě jsou nejvíce používané).
Samostatně použitý komparativ (tzv. komparativ absolutní) slouží ke zmírnění určitého tvrzení, např. Paní Nosková je starší dáma (místo Paní Nosková je stará). Komparativ absolutní se v češtině vyskytuje poměrně málo.
- Superlativ vyjadřuje nejvyšší (příp. nejnižší) míru vlatnosti.
Tvoří se přidáním předpony nej- k tvaru komparativu.
Vzory přídavných jmen :
- mladý (dobrý) - tvrdý vzor
- jarní - měkký vzor
- otcův - přivlastňovací mužský
- matčin - přivlastňovací ženský
Kromě uvedených vzorů se v češtině vyskytuje malá skupina nesklonných přídavných jmen, přejatých z cizích jazyků. Tato přídavná jména jsou zpravidla hovorového rázu - prima vánoce, fér jednání.
Přivlastňovací přídavná jména :
Přivlastňovací přídavná jména se tvoří od životných podstatných jmen (mužského a ženského rodu) v jednotném čísle.
Jmenné tvary :
U některých přídavných jmen existují tzv. jmenné neboli krátké tvary. Vyskytují se pouze u přídavných jmen tvrdého vzoru (mladý), a to jen u některých. V současnosti se používají ve tvaru nominativu (jako součást jmenného přísudku), méně často v akuzativu a považují se za knižní. Souvisejí s příčestími sloves. (Viz České časování.)
Přípona přídavných jmen :
U přídavného jména utvořeného od podstatného jména pomocí přípony -ný (-ní) je třeba dbát na zdvojování hlásek:
- den - denní (srv. noc - noční), kámen - kamenný (srv. sůl - solný)
Naproti tomu přídavná jména utvořená od názvů zvířat se tvoří pomocí koncovky í, hláska se nezdvojuje:
- beran - beraní (srv. slepice - slepičí). Výraz bažantní, který se občas vyskytuje (např. i v názvech ulic) je vytvořen nesprávně[1] a je jedním z dokladů, že jazykový úzus se nemusí vždy shodovat s jazykovou normou.