Přídavná jména - Pravidla českého pravopisu

(Adjektiva)

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo je blíže určují.

Jsou ohebná a skloňují se.

Shodují se s podstatným jménem v rodě ( životnosti ), čísle a pádě.

Ptáme se na ně : jaký? který? čí?

Určujeme u nich pád, číslo, rod, životnost ( druh a vzor ).


Druhy přídavných jmen :

Podle zakončení rozlišujeme tři druhy přídavných jmen:

  1. tvrdá - koncovky : - ý, -á, -é  ( mladý, -á, -é )
  2. měkká - stejnou koncovku : -í (jarní)
  3. přivlastňovací - (otcův kabát, Lukášův sešit, matčin kabát)


Stupňování :

Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat.

  • 1. stupeň - základní míra vlastnosti.
  • 2. stupeň - porovnávání, větší nebo menší míra vlastnosti.
    Příp. -ejší, -ější, -ší, -í
  • 3. stupeň - nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti.
    Předpona nej- + 2. stupeň.

Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti přídavných jmen.

Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. velmi chytrý) nebo poměrné (stupeň vlastnosti).


  • Pozitiv (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti.
    Při srovnávání znamená stejnou míru, např. Honza je stejně starý jako Petr.
  • Komparativ (2. stupeň) slouží k porovnávání, vyjadřuje větší (příp. menší) míru vlastnosti.
    Tvoří se příponami -ejší, -ější, -ší nebo -í (neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého je možné vybrat správnou příponu; první dvě jsou nejvíce používané).
    Samostatně použitý komparativ (tzv. komparativ absolutní) slouží ke zmírnění určitého tvrzení, např. Paní Nosková je starší dáma (místo Paní Nosková je stará). Komparativ absolutní se v češtině vyskytuje poměrně málo.
  • Superlativ vyjadřuje nejvyšší (příp. nejnižší) míru vlatnosti.
    Tvoří se přidáním předpony nej- k tvaru komparativu.


Vzory přídavných jmen :

  • mladý (dobrý) - tvrdý vzor
  • jarní - měkký vzor
  • otcův - přivlastňovací mužský
  • matčin - přivlastňovací ženský

Kromě uvedených vzorů se v češtině vyskytuje malá skupina nesklonných přídavných jmen, přejatých z cizích jazyků. Tato přídavná jména jsou zpravidla hovorového rázu - prima vánoce, fér jednání.

Přivlastňovací přídavná jména :

Přivlastňovací přídavná jména se tvoří od životných podstatných jmen (mužského a ženského rodu) v jednotném čísle.


Jmenné tvary :

U některých přídavných jmen existují tzv. jmenné neboli krátké tvary. Vyskytují se pouze u přídavných jmen tvrdého vzoru (mladý), a to jen u některých. V současnosti se používají ve tvaru nominativu (jako součást jmenného přísudku), méně často v akuzativu a považují se za knižní. Souvisejí s příčestími sloves. (Viz České časování.)


Přípona přídavných jmen :

U přídavného jména utvořeného od podstatného jména pomocí přípony -ný (-ní) je třeba dbát na zdvojování hlásek:

  • den - den (srv. noc - noč), kámen - kamen (srv. sůl - sol)

Naproti tomu přídavná jména utvořená od názvů zvířat se tvoří pomocí koncovky í, hláska se nezdvojuje:

  • beran - beraní (srv. slepice - slepičí). Výraz bažantní, který se občas vyskytuje (např. i v názvech ulic) je vytvořen nesprávně[1] a je jedním z dokladů, že jazykový úzus se nemusí vždy shodovat s jazykovou normou.