Citoslovce - Pravidla českého pravopisu

(Interjekce)

Citoslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky. Obyčejně nemá žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce mohou sloužit také na vyplnění prázdných částí věty. Od ostatních slov (jestliže se cítí jako samostatné) se oddělují čárkou nebo vykřičníkem. Jen některá, zvláště taková, která označují zvuky, někdy nahrazují slovesný přísudek (Hoši hup do vody). Taková citoslovce se čárkami neoddělují. 

Citoslovce dělíme na :

• subjektivní:
  - impulzivní - vyjadřují projevy citových hnutí: ach, ouvej, fuj
  - imperativní (rozkazovací) - vyjadřují vůli mluvčího: haló, hybaj

• objektivní (zvukomalebná) - převádějí zvuky vnějšího světa do artikulované podoby - chacha, haf, buch.
  Od těchto citoslovcí se tvoří i slova jiná jako chechtat se, břinknout, apod.

Podle původu rozdělujeme citoslovce na:

• vlastní - mají povahu citoslovcí od počátku
• nevlastní - vznikla ustrnutím tvarů jiných slovních druhů , např. panečku, holenku (5. pád podstatného jména), běda (1.pád podstatného jména), hybaj (rozkazovací způsob slovesa)

• Příklady

• Nálady a city: au, ach, br, grr, fuj, jé, uí, uf
• Vůle mluvčího: hej, nuže, no tak, haló
• Označení hlasu a zvuku: bum, prásk, haf, kuku, cink, tiktak
• Slovesný přísudek: Hoši hup do vody.